Jednoho dne dospělé dítě odejde z domova a jeho pokoj zůstane najednou tichý. Rodiče často nevědí, co s ním. Někteří by ho nejraději nechali beze změny, jiní by rádi využili prostor pro něco nového. Obojí je v pořádku, ale je dobré nedělat žádná rychlá rozhodnutí a nejdřív si s dítětem promluvit o tom, co pro něj pokoj znamená.
Většinou stačí chvíle klidu. Pokoj zůstane, jak byl, a mladý člověk se může vrátit a projít si své věci. Potom společně rozhodnete, co si chce odvézt, co má zůstat a co je možné darovat. Některé věci mají velkou cenu jen pro něj, třeba staré fotografie, sbírky nebo dopisy, a ty se nesmějí vyhodit bez ptaní.
Nový život pokoje
Pokoj může dál sloužit jako pokoj pro návštěvy, pracovna, místo pro koníčky nebo cvičení. Malé změny často stačí: nová barva stěn, jiný koberec, přesunutý nábytek. Přitom může zůstat kousek starého, třeba police s oblíbenými knihami nebo stěna s fotografiemi. Tak se pokoj změní, ale vzpomínka zůstane zachována.
Pokud se mladý člověk bude vracet na návštěvy nebo na prázdniny, hodí se ponechat postel nebo rozkládací lůžko a skříň s trochou místa pro jeho věci. Není třeba mít pokoj neustále připravený, stačí, aby se dal rychle uvolnit. Dítě pak ví, že je doma vítáno, a rodiče mají prostor pro vlastní využití.
Věci, které zůstaly, je dobré roztřídit do krabic podle druhu. Krabice s pamětními předměty, krabice s knihami, krabice se školními sešity. Popisky na krabicích usnadní pozdější hledání. Co už nikdo nepotřebuje, se může darovat nebo prodat, a co je opravdu vzácné, se uloží na bezpečné místo.
Nejdůležitější je zachovat vztah. Pokoj je jen místnost, ale pro rodinu je symbolem jedné životní etapy. Když se změny dělají s citem a po domluvě, obě strany se cítí dobře. Dítě ví, že má stále své místo, a rodiče vědí, že se jejich domov může proměňovat spolu s rodinou.
