Když je v rodině víc dětí, věci se často pletou. Ručníky, kelímky, kartáčky a boty vypadají stejně a vznikají spory o to, co komu patří. Jednoduchým řešením je dát každému dítěti vlastní barvu. Modrá, červená nebo zelená pomáhá poznat vlastní věci na první pohled, i když dítě ještě neumí číst.
Barvu si dítě může vybrat samo. Tím se z označení stane něco osobního a dítě je na svou barvu hrdé. Barva se pak objevuje na háčcích v předsíni, na krabicích s hračkami, na ručníku v koupelně nebo na kelímku na zubní kartáček. Stačí kus barevné pásky, nálepka nebo barevná krabice, není třeba kupovat drahé věci.
Barva v každodenním životě
Barevné označení usnadňuje i úklid. Dítě ví, že modré hračky patří do modré krabice, a odloží je samo. Pro malé děti je to snazší než složitý systém a dospělí nemusí pořád vysvětlovat. Když se barva používá důsledně, většina rodinných sporů o to, co komu patří, zmizí sama.
V koupelně pomáhá barva rozlišit ručníky a hygienické potřeby. Každý ví, který ručník je jeho, a nikdo nepoužívá cizí. To je praktické a také příjemné, protože každé dítě má své místo a své věci. Barvy se dají použít i na kelímky, talířky nebo brčka, když se rodina rozhodne systém rozšířit.
Je dobré držet se pravidla, že jedna barva patří jednomu dítěti, a nestřídat je. Pokud se v rodině narodí další dítě, dostane novou barvu. Rodiče mají také svou barvu, pokud chtějí, protože pořádek se týká všech. Když se rodina domluví, může barevný systém fungovat mnoho let.
Barva není jen praktická, ale i hravá. Děti rády sbírají věci své barvy, hledají je po domě a porovnávají s ostatními. Z úklidu se tak stává hra a z hádek příležitost k dohodě. Když si dítě po čase přeje jinou barvu, není nic snazšího než se domluvit a označení společně obměnit. Barevné označení ukazuje, že každý člen rodiny má své místo a že na každého se myslí.
